Jdi na obsah Jdi na menu
 


25.kapitola

19. 1. 2010

25. Laskavost


Bylo to jen o malou chvíli později, když mi Edward připomněl mé priority.
Stačilo jen jedno slovo.
"Renesmee. . ".
Povzdechla jsem. Brzy by se měla probudit. Musí už být aspoň sedm ráno. Bude mě hledat? Náhle, něco blížící se k panice zmrazilo mé tělo. Jak bude vypadat dnes?
Edward cítil celkem rozptýlení mých stresu. "Je to v pořádku, lásko. Oblékni se, a budeme zpátky doma, ve dvou sekundách. "
Já asi vypadala jako karikatura, jak jsem odpružila nahoru, pak se na něj ohlédla- jeho diamantové tělo slabě třpitící se v rozptýleném světle-pak pohled na západ, kde čekala Renesmee, pak znovu na něj, potom zpět k ní, moje hlava poskakovala ze strany na stranu půl tuctu krát v sekundě. Edward se pousmál, ale nesmál se, byl to silný muž.
"Je to všechno o rovnováze, lásko. Jste tak dobré, ve všem, nemyslím si že to bude trvat příliš dlouho, aby všechno vypadalo perspektivně. "
"A my máme celou noc, že jo?"
Pousmál se víc. "Myslíš si, že bys snesla, zústat ješte chvíli neoblečená?"
To by mělo být dost k přečkání denních hodin. Vyrovnávala bych tu drtivou, zničující touhu tak, že by mi bylo dobře-Bylo těžké myslet. Přestože Renesmee byla velmi reální a důležitá v mém životě, bylo stále obtížné myslet na sebe jako na matku. Myslím, že kdokoli, kto by neměl devět měsícu zvyknout si na tu myšlenku, by to cítil stejně. A s dítětem, které se mění z hodiny na hodinu.
Tato myšlenka na Renesmee a její běžící život mě okamžitě znovu vystresovala. Nenašla jsem ani čas na ozdobeně vyřezávané dvoukřídlé dveře, abych zjistila, co Alice zase provedla. Jen jsem tam vtrhla, abych schytila prní věc vhodnou k oblečení. Mělo mi být jasné, že to nebude tak snadné.
"Které jsou moje?" Zasyčela jsem. Jak slíbil, místnost byla větší než naše ložnice. Mohla by být větší, než je zbytek domu dohromady, a já bych to neviděla jako pozitivní. Hlavou mi proletěla představa jak se Alice snaží přesvědčit ESME ignorovat klasické proporce a umožnit tuto obludnost. A divila se, že Alice zvítězila, protentokrát.
Vše bylo zabalené v  balíčcích, čisté a bílé, řádek po řádku.
"To je vše, podle mého nejlepšího vědomí, kromě hřebenu"-Dotkl se řádku, který roztáhl podél púlstěny na levé straně dveří-"je tvoje."
"Všechno tohle?"
Pokrčil rameny.
"Alice," Řekli jsme spolu. Řekl, její jméno, jako vysvětlení, já ho málem zakřičela.
"Fajn," zareptala sem, a potáhla za zip na nejbližším vaku. Zústala jsem bez dechu, když jsem uvnitř viděla hedvábné šaty v baby-růžové.
Hledání něčeho normálního může trvat celý den!
"Dovol mi pomoct," Edward se nabídl. Pečlivě zavětřil a poté následoval vůni, zpátky přes dlouhou místnost. Tam byl vestavěný prádelník. Zavětřil znovu, pak otevřel zásuvku. S vítězoslavným šklebem, vytáhl vybledlé džíny.
Otočila sem se za ním. "Jak jsi to udělal?"
"Džíny mají svou vlastní vůni, stejně jako cokoliv jiného. Teď ... strečová bavlna? "
Teď následoval svúj nos do poloviny šatníku, tahajíc dlouhé rukávy bílého trička. Hodil mi ho.
"Díky," řekla jsem upřímně, inhalujíc každou textilii, ukládajíc do paměti vůni pro budoucí vyhledávání v tomto blázinci. Připoměla jsem si hedvábí a satén, abych se jim v budoucnu vyhla.

Trvalo mu jenom pár sekund najít své vlastní oblečení-kdybych ho neviděla nahého, byla bych přísahala, že není nic krásnějšího než Edward v jeho khaki nohavicích a světle béžovém svetru-a pak mě vzal za ruku. Prošli sme skrytou zahradou, přeskočili lehce přes kamennou zeď, a vtrhli do lesa smrtícím sprintem. Uvolnila sem si ruku, takže jsme mohli závodit. Tentokrát mě porazil.
Renesmee byla vzhúru, seděla na podlaze s Rose a Emmettem vznášejícimi se nad ní, hrála si s malou hromádkou zkrouceného stříbra. Rozdrcenou lžičku měla ve své pravé ruce. Jakmile mě spozorovala přes sklo, mrskla se lžící na patro-kde zanechala stopu v dřevě- ukázala panovačně mým směrem. Její publikum se smálo, Alice, Jasper, ESME a Carlisle seděli na gauči, sledujíc ji jako kdyby byla trn nejstrhující film.
Procházela sem právě dveřma když se začali smát,
bounding across the room and scooping her up from the floor in the same second.
Široce jsme se na sebe navzájem usmáli.
Byla jiná, ale ne tolik. Opět trochu větší, její proporce přecházeli od miminkovských k dětským. Její vlasy byly delší, tak o čtvrtinu palce, kroutící se jako nedoručitelná pružina s každým pohybem. Moje fantazie se rozběhla na zdivočelou cestu zpět, a já si představila horší než tohle. Díky mým přehnaným obavám, tyto změny byly téměř tak trochu úlevou. I bez Carlisle a jeho měření, jsem si byla jistá, že změny byly pomalejší než včera.
Renesmee poplácala mé tváře. Mnou to škublo. Měla znovu hlad.
"Jak dlouho je vzhúru?" Zeptala jsem se, jak Edward zmizel ve dveřích do kuchyně. Byla jsem si jistá, že byl na cestě dostat k ní snídani, protože viděl, jeí myšlenky stejně zřetelně jako já..
Zdalipak by vůbec byl zpozoroval její malý trik, jestli  by byl jediný kdo ji rozumí.
Pro něj to asi znělo, jako by se jednalo o kohokoli jiného.
"Už jen pár minut," řekla Rose. "Byli bychom vás už brzy zavolali. Ptala se po tobě – dožadovala se, může být lepší popis. ESME obětovala své druhé nejlepší stříbro, aby to malé monstrum zabavila. "Rose se pousmála na Renesmee s takovou škodolibostí, že kritika byla zcela bez tíže. "Nechtěli jsme ... eh, obtěžovat vás."
Rosalie sevřela rty a odvrátila se, snažíc se nesmát. Mohla jsem cítit Emmettúv tichý smích za sebou, posílajíci vibrace až do základů domu.
Zvedla jsem bradu vysoko. "Zařídíme tvúj  pokoj hned," řekla jsem Renesmee. "Bude jako domeček. Kouzelný." Podívala jsem se na ESME. "Děkuji vám, ESME. Tolik. Je to naprosto dokonalé. "
Kým Esme stihla odpovědět, Emmett se rozesmál znovu, tentokrát nahlas.

"Takže ještě stojí?" podařilo Se mu dostat se pomezi hihňání. "Já bych si myslel, že vy dva jste z ní udělali. Co jste dělali včera večer? Diskuse na státní dluh? " řval smíchy.
Skřípění mých zubú mi připomělo negativní důsledky, které mělo včerejší uvolnění mého hněvu. Samozřejmě, Emmett nebyl tak křehký jako Seth. . . .
Myšlenka na Setha mě něco připoměla. "Kde jsou vlci dnes?" Mrkla sem z okna, ale žádné stopy Leainy přítomnosti sem neviděla.

"Jákob si vzal volno dnes ráno dost brzo," řekla Rosalie krabatíc čelo. "Seth šel za ním ven."
"Co ho asi tak rozrušilo?" zeptal se Edward, když se vrácel do pokoje s Renesmeeinou lahví. Muselo toho být více, než sem vyčetla v jejím výrazu tváře.“

 Bez dýchání, jsem předala Renesmee do rukou Rosalie. Super-sebe-ovládání, možná, ale neexistuje žádný způsob, jak dosáhnout, abych ji dokázala nakrmit. Zatím ne.
"Já nevím,nestarám se," reptala Rosalie, ale zodpověděla Edwardovi otázku. "Sledoval jak Nessie spí, s ústama otevřenýma jako blbec, a pak prostě vyskočil na nohy bez jakéhokoli varování-kterého bych si všimla, mimochodem-a vyrazil ven. Byla jsem ráda, že sem se ho zbavila. Čím více času zde tráví, tím  nižší je šance, že se někdy zbavíme jeho zápachu. "
"Rose," peskovala ji ESME jemně.
Rosalie převráceným její vlasy. "Předpokládám, že to stejně nevadí. Už tady dlouho nebudeme."
"Pořád říkájm, že bychom měli jít rovnou do New Hampshire a zabydlet se," řekl Emmett, zjevně pokračoval v dřívějším rozhovoru. "Bella je již registrována na Dartmouthu. Nevypadá to že jí bude trvat dlouho, kým bude schopna zvládnout školu." Obrátil se na mě se škádlícím šklebem. "Jsem si jist, že budeš trumf vaší třídy ... prý tam není nic zajímavého co by se dalo dělat v noci, kromě studia."
Rosalie se uchychtla.
Neztrácej rozvahu, neztrácej rozvahu, skandoval jsem sáma sobě. Následně sem se pochválila sa klid v mysli.
Takže jsem byla docela překvapen, že Edward klidný nebyl.
Úsečně zavrčel, pohoršlivé skřehotání nejčernějšího běsnění se valilo napříč jeho výrazem jako oblaky tropického cyklónu.
Dříve, než kdokoliv z nás mohl reagovat, Alice byla na nohou.

"Co to dělá? Co ten pes dělá, že můj rozvrh pro celý den byl vymazán? Nevidím nic! Ne!" Obdařila mě pohledem mučeného. "Podívejte se na sebe! Musím vám ukázat, jak využít vašeho šatníku."
Na jednu sekundu sem byla vděčná za cokoliv co Jakob dělal.
A pak Edward sevřel ruce v pěsti, "Mluvil s Charliem. Myslí že Charlie ho bude následovat. Přjde sem. Dnes. "
Alice řekla slovo, které znělo velmi zvláštně jejím trylkujícím, dobře vychovaná hlasem, a pak se proměnila v šmouhu mizejíci v zadních dveřích.
"Říkal, Charlie?" těžce sem dýchala. "Ale copak nerozuměl? Jak to jen mohl udělat?" Charlie nesmí o mě vědět! O upírech! To by ho uvedlo na úderný seznam, a ani Cullenovi ho neochrání. "Ne!"
Edward mluvil skrze zuby. "Jákob je právě teď na cestě."
Na východě muselo začít pršet. Jákob prošel dveřmi otřepávajíc si mokré vlasy jako pes, stříkajíc kapičky na koberec a gauč, kde se kleskly jako malé kulaté šedé skvrny na bílém pozadí. Jeho zuby zablýskli proti jeho tmavým rtúm, jeho oči byly jasné a plné nadšení. Chodil trhaně, jako by byl vzrušenýničením života mého otce.
"Nazdar, kluci," pozdravil nás, křeníc se.
Bylo to naprosté ticho.
Lea a Seth vklouzli za ním, pro-nyní ve své lidské formě, ruce se jim chvěli napětím v místnosti.
"Rose," řekl jsem, natahujíc ruce. Rosalie mi němě podala Renesmee. Přitiskla sem si jí blízko k svému nehybnému srdci, jako talisman proti unáhlenému chování. Byla sem rozhodnutá držet ji v náručí, dokud si nebudu jistá, že moje rozhodnutí zabít Jákoba je založeno výhradně na racionálních závěrech, spíše než vzteku.
Byla velmi tichá, dívala se a poslouchala. Kolik toho asi rozumí?
"Charlie zde bude brzy," řekl mi Jákob lehce. "Jen hlavu vzhúru. Předpokládám, že Alice ti běžela pro sluneční brýle, nebo tak něco? "
"To si přehnal," vyplivla sem přes  zuby. "Co. Si. To. Udělal?"
Jákobův úsměv zaváhal, ale byl stále příliš rozdováděný aby odpověděl vážně. "Blondie a Emmett mě probudili ráno všema těma řečma o stěhování. Jako kdybych tě mohl nechat odejít. Charlie byl největší problém, že jo? No, problém je vyřešen. "
"Uvědomuješ si vúbec, co jsi udělal? Nebezpečí kterému si ho vystavil? "
Zafrkal. "Nevystavil jsem ho nebezpečí. Kromě tebe. A ty máš nějaké to nadpřirozené sebe-ovládání, že jo? Ne tak dobrý, jako čtení myšlenek, jestli se zeptáš mě. Mnohem méně vzrušující. "
Edward přeskočil pokoj, aby se podíval Jákobovi do tváře. Ačkoliv byl o půl hlavy menší než Jakob, Jakob se odtáhl před jeho hněvem jako kdyby se nad ním tyčil.
"To je jen teorie, kříženče," zavrčel. "Myslíš, že Charlie je ten správný test? Zvážil si fyzické utrpení jemuž Bellu vystavuješ i když umí odolat? Nebo emocionální bolest, pokud odolat nedokáže? Ale domnívám se, že co se stane s Bellou již se tě netýká! " poslední slovo vyplivl.
Renesmee vtiskla úzkostlivě prsty do mé tváře, úzkost zbarvila i to co se jí odehrávalo v mysli.
Edwardova slova konečně přeťala Jakobovu podivně elektrickou náladu. Ústa se mu stáhla. "Bella bude mít bolesti?"
"Jako kdybys ji do krku strčil horké železo!"
Cukla sem sebou, jak sem si vzpoměla na vůni čisté lidské krve.
"To jsem nevědel" šeptal Jakob.
"Tak snad ses měl alespoň zeptat," zavrčel Edward přes zuby.
"Ty by si mě zastavil."
"Ty si měl být zastaven-"
"To není o mně," přerušila sem je. Stála sem velmi klidně držíc se Renesmee a zdravého rozumu. "Tohle je o Charliem, Jakobe. Jak jsi ho mohl takhle vystavit nebezpečí? Představuješ si, že zemře nebo z něj taky bude upír? "Můj hlas se třásl s do očí se mi tisli slzy.
Jakob byl stále zneklidněn Edwardovými obviněními, ale nezdálo se že by ho obtěžovali ty moje. "Klídek, Bello. Neřekl jsem mu nic co bys neměla v plánu."
"Ale on příde sem!"
"Jo, to je ten nápad. Nebylo to celý 'nechat ho, aby dělal špatné předpoklady', váš plán?
      Já myslím, že já jsem poskytl velmi hezkou návnadu, a jestli říkám já, tak já sám.

Moje prsty se odtáhli od Renesmee. Zkroutil jsem je zpátky do bezpečí. "Řekni to rovnou, Jakobe. Nemám na tohle trpělivost"
"Nešel jsem mu říct něco o tobě, Bello. Ne tak docela. Řekl jsem mu o mně. No, ukázal je zřejmě lepší sloveso. "
"Proměnil se před Charliem," zasyčel Edward.
Já zašeptala: "Tys co?"
"Je statečný. Statečný jako ty. Neomdlel ani nezvracel, nebo co. Musím říct, byl jsem ohromen. ačkoli měli byste vidět jeho tvář, když jsem si začal svlékat šaty,. K nezaplacení,“ zachechtal se.

"Jsi absolutní imbecil! Mohl jsi mu uhnat infarkt! "
"Charlie je v pohodě. Je houževnatý. Pokud mi dáte minutu, uvidíte, že jsem vám udělal laskavost. "
"Máš polovinu Jakobe." Můj hlas byl plochý a tvrdý. "Máš třicet vteřin abys mi řekl, každičké slovo dřív, než dám Renesmee Rosalie a utrhnu ti tu tvou mizernou hlavu. Seth nebude schopen zastavit mě včas. "
"Páni, Bells. Nezadála ses kdysi tak melodramatická. Je to tím upírstvím? "
"Dvacet-šest sekund."
Jákob vyvalil oči a padl do nejbližší židle. Jeho malá smečka se mu přesunula po bocích, vůbec ne tak uvolněne, jak se zdálo, že je; Leahiny oči mě sledovali, zuby lehce vyceněné.
"Tak jsem dnes ráno zaklepal na Charlieho dveře a požádal ho, aby se šel se mnou projít. Byl zmatený, ale když jsem mu řekl, že jde o tebe, a že jsi zpátky ve městě, šel se mnou do lesa. Řekl jsem mu, že už nejsi nemocná, a že to bylo trochu divný, ale dobrý. Chtél jít rovnou sem, ale řekl jsem mu že mu musím nejdřív něco ukázat. A pak jsem se proměnil. "Jakob pokrčil rameny.
Moje zuby se tiskli k sobě jako svérák. "Chci, každé slovo, přišero."
"No, to ty jsi řekla jen třicet sekund-jo, jo." Múj výraz ho přesvědčil, že nejsem v náladě pro škádlení. "Koukej ... Proměnil sem se zpátky, oblékl se, a pak poté, co začal zase dýchat, řekl jsem něco jako, 'Charlie, nežiješ ve světě v jakém si si myslel, že žiješ. Dobrou zprávou je, nic se nezměnilo - kromě toho, že teď to víš. Život pújde dál stejným zpúsobem jako doteď. Můžeš jít zpátky a předstírat, že ničemu z tohoto nevěříš,
"Trvalo mu minutu než si to posbíral v hlavě, a potom chtěl vědět, co se opravdu děje s tebou, a s celou tou vzácnou nemocí. Řekl jsem mu, že jsi byla nemocná, ale že už si v  pohodě-jenom ses počas uzdravování trošičku změnila. Chtěl vědět, co jsem myslel  tím 'změnila', řekla jsem mu, že teď se podobáš spíš na Esme než na Renée. "
Edward zasyčel, když jsem zhrozeně zírala, tohle se ubíralo

nebezpečným směrem.
"Po několika minutách, se zeptal se, opravdu tiše, jestli ses taky proměnila v zvíře. A já řekl: 'Přála by si aby to bylo takhle super!' "Jakob se uchechtl.
Rosalie vydala zhnusený zvuk.
"Začal jsem mu říkat více o vlkodlacích, ale než sem dokončil slovo ustřihl mě-že si nepřeje znát specifika.' Pak se mě zeptal jestli jsi vědela do čeho jdeš, když sis brala Edwarda a já řekl žes to vědela od začátku, hned jak si přišla do Forks.' To se mu moc nelíbilo. Nechal jsem ho zuřit nech to ze sebe dostane ven. Poté, co se uklidnil, chtěl jen dvě věci. Chtěl tě vidět, tak jsem mu řekl, že by bylo lepší, kdyby mi dal náskok ať stihnu věci vysvětlit "
Zhluboka sem se nadechla. "Co byla ta druhý věc, kterou chtěl?"
Jákob se pousmál. "Bude to takhle. Jeho hlavní požadavek je, aby vědel, pokud možno co nejméně o tomhle všem. Pokud to není pro něj absolutně nezbytné, nech si to pro sebe. Jen nezbytné informace. "
Poprvé jsem pocítila úlevu od chvíle kdy Jacob vešel "tuto část jsem schopna zvládnout."
"Jiné než co bych chtěl předstírat že je normální." Jákobův úsměv se měnil v arogantní, musel mě podezřívat, že asi teď začínám pociťovat první záchvěvy omračující vděčnosti.
"Co jsi mu řekl o Renesmee?" usilovně sem se snažila udržet ostrou hranu v mém hlasu, proti zdráhajícímu uznání. Tahle situace byla ještě pořád tolik nesprávná. Dokonce i když Jakobúv zásah vyvolal mnohem lepší reakci u Charlieho, než jsem kdy doufala ...
"Ach jo. Taky jsem mu řekl, že ty a Edward jste zdědili jedna  malá ústa ke krmení. "zazubil se na Edwarda." Je to vaše svěřená sirota-jako Bruce Wayne a Dick Grayson." Jakob zafrkal. "Nemysleli jste si že budu lhát. To je všechno součástí hry, ne? "Edward nereagovali nijak, takže Jakob šel dál. "Charlie byl šokován způsobem, v tomto bodě, ale zeptal se, jestli jste ji adoptovali. 'Jako dceru? Takže já jsem něco jako dědeček? 'Byla jeho přesná slova. Řekl jsem mu, ano. 'Gratulujeme, dědo', a všechno, že. Dokonce se trochu pousmál"
Píchání se vrátilo do mých očí, ale tentokrát ne ze strachu nebo úzkosti. Charlie se usmíval nad myšlenku, že je děda? Charlie by se mohl setkat s Renesmee?
"Ale ona se mění tak rychle," špitla jsem.
"Řekl jsem mu, že je více zvláštní než my všichni dohromady," řekl Jakob měkkým hlas. Vstal a šel rovnou ke mně, mávl na  Leah a Setha, když ho následovali. Renesmee se natáhla k němu, ale já ji objala pevněji. "Řekl jsem mu, 'Věřte mi, že nechcete vědět. Ale když dokážete ignorovat všechny podivné části, budete žasnout. Ona je nejkrásnější osoba na celém světě. 'A pak jsem mu řekl, že kdyby se dokázal vyrovnat s tím, že vy všichni nějakou dobu zústanete kolem, mohl by mít šanci spoznat ji. Ale, že pokud by to mělo být na něj příliš, odejdete. Řekl, že pokud mu nikdo nevnutí příliš informací, je dohodnuto. "
Jákob zíral na mě napůl s úsměvem, čekal.
"Já ti nebudu děkovat," řekla jsem mu. "Stále vystavuješ Charlieho obrovskému riziku."
"Je mi velmi líto, že sem ti ublížil. Nevěděl jsem, že je to takhle. Bello, věci se změnili, ale vždy budeš múj nejlepší přítel, a vždy tě budu milovat. Ale konečně tě miluju tím správným zpúsobem. Konečne je to v rovnováze. Oba máme lidi bez kterých nemúžeme žít".
Pousmál se svým typicky Jakobovským úsměvem. "Stále přátelé?"
Zkoušela jsem odolat co nejvíce to šlo, ale usmála jsem se. Jenom malilinký úsměv.
Nabídl mi ruku.
Hluboce jsem se nadechla dech a přesunula si Renesmee na jednu ruku. Vložila jsem mou levou ruku do jeho, dokonce ani necouvl při doteku s mou ledovou kúží. "Když dnes večer Charlieho nezabiju, budu uvažovat odpuštění."
"Když dnes večer Charlieho nezabiješ, budeš mi dlužit objetí."
Převrátila jsem očima.
Natáhl svoji druhou ruku směrem k Renesmee, tentokrát s žádostí. "Můžu?"
"Jsem ráda že ji držím, takže nemám volné ruce abych tě mohla zabít Jakobe. Možná později. "
Povzdechl, ale netlačil na mě. Moudré od něho.
Alice vpálila zadními dveřmi, její ruce plné a její výraz sliboval násilí.
"Ty, ty, a ty," vybuchla, upírajíc pohled na vlkodlaky. "Pokud musíte zůstat, běžte do rohu a zavazujete se mi, že tam chvíli zústanete. Potřebuji vidět. Bello, bude lepší dát mu taky dítě. Budeš potřebovat volné ruce, tak jako tak. "
Jakob se triumfálně zašklebil.
Neředěný strach se prorval mýma vnitřnostma jako obludnost aby mě praštila. Chystala jsem se hazardovat s mým ošemetným sebeovládáním s mým čisto lidským otcem jako s morčetem. Edward ova předešlá slova mi znova vtrhla do uší..
Zvážil si fyzické utrpení jemuž Bellu vystavuješ i když dokáže odolat? Nebo emocionální bolest, pokud odolat nedokáže?
Nedokázala jsem si představit bolest z neúspěchu. Zalapala jsem po dechu.

"Vem si ji," šeptla jsem, posouvajíc Renesmee do Jakobovy náruče.
Přikývl, obavama vraštil čelo. Naznačils sem ostatním ať projdou do vzdáleného rohu místnosti. Seth a Jake poslechli na  najednou, ale Leah potřásla hlavou a ohrnula rty.
"Mám možnost odejít?" remcala. Vypadala, že se ve svém lidském těle necítí příjemně, měla oblečeny to samé stejné špinavé trik, bavlněné šortky, košili ječící opotřebením už druhý den,  krátké vlasy slepené v nepravidelných chomáčcích. Její ruce se stále třásli.
"Pochopitelně," řekl Jake.
"Zůstaňte na východě, tak aby vám Charlie neskřížil cestu," dodala Alice.
Leah se na Alici nepodívala; prošla zadními dveřmi a vhupla do křoví, aby se proměnila.
Edward byl zpátky při mě, hladil múj obličej. "Dokážeš to. Já vím, že dokážeš. Pomúžu ti, my všichni. "
Mé oči se setkali s jeho, křičela u nich panika. Byl dostatečně silný, aby mě zastavil, jestli pochybím?
"Pokud bych nevěřil tomu že to zvládneš, zmizeli bychom. Ještě v tuto minutu. Ale ty zvládneš. A budeš šťastnější, že můžeš mít Charlieho ve svém životě. "
Snažila jsem se, dýchat pomalu.
Alice natáhla ruce. V dlani měla malou bílou krabici. "Tohle ti podráždí oči-nebudou bolet, ale zamlží ti vidění. Je to nepříjemné. Také se neshodují s tvojí púvodní barvou, ale je to pořád lepší, než zářivě červená, že jo? "
Hodila mi krabici, já ji chytla.
"Kdy jste-"
"Než jsi odjela na líbánky. Byla jsem připravena na několik možných budoucností. "
Přikývla jsem a otevřela kontejner. Nikdy předtím jsem kontakní čočky nenosila, ale nemůže to být tak obtížná. Vzala jsem malou hnědou čtvrtkouli a přitiskla si ji do oka.
Mrknula jsem, a film před mýma očima byl přerušen. Mohla jsem přes to vidět, samozřejmě, ale mohla jsem vidět také textury na tenké čočce. Moje oko se průběžně zaměřovalo na mikroskopické rýhy a pokroucené části.
"Vidím, co chceš říct," Zareptala jsem, jak jsem vkládala druhou. Snažila jsem se, nemrkat. Moje oko automaticky chtělo vytlačit překážku.
"Jak vypadám?"
Edward se pousmál. "Nádhera. Samozřejmě-"
"Ano, ano, vždycky vypadá úžasně," Alice netrpělivě dokončila jeho myšlenku. "Je to lepší než červené, ale to je nejvyšší vyznamenání jaké mohu dát. Blátivá hnědá. Tvoje hnědá byla mnohem hezčí. Mějte na paměti, že to nmevydrží věčně- jed ve tvých očích je rozpustí za několik hodin. Takže jestli Charlie pobyt protáhne, budeš se muset omluvit, abys je vyměnila. Což je dobrý nápad, tak jako tak, protože lidé potřebují koupelnu i přestávky v práci." Pořásla hlavou. "ESME, dej jí pár rad na týkajících se lidské populace lidské populace, zatímco já se vrátím s toalety s čočkama."
"Jak dlouho ještě?"
"Charlie se zde během pěti minut. Udrž to jednoduché. "
ESME  přikývla a chytila mě za ruku. "Nejdúležitejší je nesedět příliš nehybně a nehýbat se moc rychle." řekla mi.
"Posaď se, pokud si sedne on" zapojil se Emmett. "Lidé nemají rádi postávání."
"Nech své oči bloudit každých třicet sekund nebo tak," dodal Jasper. "Lidé na jednu věc příliš dlouho nezírají."
"Přelož si nohy tak na pět minut, pak si je přelož v kotnících pro příštích pět," řekla Rosalie.
Přikývla jsem jednou na každý návrh. Viděla jsem je dělat tyhle věci včera. Myslím, že bych je dokázala napodobit.
"Mrkej alespoň třikrát za minutu," řekl Emmett. Byl zamračený,
pak se vrhl za dálkovým ovladačem na konci stolu. On
přeladil  TV na školní fotbal a přikývl si sám pro sebe.
"Pohybuj taky rukama. Přehrábni si vlasy, nebo předstírej že tě něco svrbí, "řekl Jasper.
"Řekla jsem ESME," stěžovala si Alice, když se vrátila. "Vy ji zchvátíte."
"Ne, myslím, že mám všechno," řekla jsem. "Sedni si, dívej se kolem, mrkej, vrť se."
"Správně," pochválila mě ESME. Objala mě kolem ramen.
Jasper se mračil. "Šetři dechem jak jen to bude možné, ale musíš hýbat rameny, aby to vypadalo, jako že dýcháš."
Hluboce jsem se nadechla a pak znovu přikývla.
Edward mě objal. "Dokážeš to," prohlásil opakovaně, mumlajíc mi podporu do ucha.
"Dvě minuty," řekla Alice. "Možná byste měli již začít na gauči. Byla jsi nemocná. Tímto způsobem nebude mít možnost vid)et tvúj první pohyb. "
Alice mě vedla k pohovce. Snažila jsem se pohybovat velmi pomalu, aby mé končetiny byly více nešikovné. Ona jen překulila oči, takže jsem dosud dělala dobrou práci.
"Jakobe, potřebuju Renesmee," řekla jsem.
Jakob zamračený, nehybný.
Alice potřásla hlavou. "Bello, nepomáháš mi vidět."
"Ale já ji potřebují. Ona mě udrží v klidu. "Náznak paniky v mém hlase byl nezaměnitelný.
"Fajn," zesmutněla Alice. "Drž ji v klidu, nejlépe jak umíš, zkusím se porozhlédnout kolem ní." unaveně povzdechl, jako by  byla požádána, aby pracovala počas dovolené. Jakob povzdechl, ale přinesl Renesmee ke mně, a pak rychle ustoupil z Alicina dosahu.
Edward si sedl vedle mě a objal nás. Nakloněný dopředu se podíval Renesmee velmi vážně do očí.
"Renesmee, přijde někdo zvláštní, aby viděl tebe, a tvou matku," řekl slavnostním hlasem, jako kdyby očekával že mu rozumí každé slovo. Rozuměla? Podívala se na něj jasné, vážné oči. "Ale on není jako my, nebo dokonce jako Jakob. Musíme být velmi opatrní. Neměla bys na něj mluvit jak mluvíš s námi. "
Renesmee se dotkla jeho tváře.
"Přesně tak," řekl. "Zpúsobí ti žízeň. Ale nesmíš ho kousnout. Neuzdravil by se jako Jakob. "
"Ona ti rozumí, že jo?" šeptla jsem.
"Rozumí. Budeš opatrná, že jo, Renesmee? Pomúžeš nám? "
Renesmee se ho dotkla znovu.
"Nevadí mi když koušeš Jakoba, to je v pohodě. "
Jákob se pochechtával.
"Možná bys měl odejít, Jakobe," řekl Edward chladně,  jeho směrem. Edward nebylo odpuštěno, Jákobovi, protože věděl, že bez ohledu na to, co se stane, ublíží mi to. Ale já bych se s chutí spália, pokud by to byla nejhorší věc, které bud muset dnes večer čelit.

"Řekl jsem Charliemu že tady budu," řekl Jákob. "potřebuje morální podporu."

"Morální podporu," Edward se mu posmíval. "Pokud jde o Charlieho ví, že jsi nejvíce odpudivé monstrum z nás všech."
"Odporný?" Jake protestoval, a pak se tiše zasmál  sám pro sebe.
Slyšel jsem, utichající kols na vlhké Cullenovic příjezdové cestě, znova sem se nadechla. Mé srdce mělo dunět. Byla jsem nervózní z toho, že moje tělo nemá správne reakce.
Soustředila jsem se na ustálený tlukot Renesmeeina srdce, abych se uklidnila. Fungovalo to docela rychle.
"Výborně, Bello," zašeptal Jasper.

Edward přitlačil ruku nad mými rameny.
"Jsi si jistý?" Zeptala jsem se ho.
"Pozitivně. Můžeš udělat cokoliv. "pousmál se a políbil mě.
Nebylo to právě letmé políbení na rty a mé divoké vampiří reakce se vymkli kontrole. Edward a jeho rty byly jako výstřel z některé návykové chemické látky rovnou do mého nervového systému. Okamžitě jsem chtěla více. Stálo mě všechnu moji koncentraci mít na paměti, že mám miminko v náručí.
Jasper cítila změnu moji nálady. "Eh, Edwarde, teď ji nerozptyluj. Je třeba, aby byla schopna se soustředit. "
Edward se odtáhl pryč. "Jejda," řekl.
Zasmála jsem se. To byl múj problém od samého začátku, od úplně prvního polibku.
"Později," řekla jsem, a moje očekávání zkroutilo žaludek do klubíčka.
"Soustřeď se, Bella," naléhal Jasper.
"Jasně." Zaháněla jsem chvění. Charlie, to byla nyní hlavní věc. Udržet Charlieho dnes v bezpečí. Měli bychom mít celou noc. . . .
"Bello."
"Je mi to líto, Jaspere."
Emmett se zasmál.
Zvuk Charlieho cruiserapořád blížil. Lehkomyslnost nás opustila a každý byl v klidu. Překřížila jsem nohy a vyzkoušela mrkání.
Vůz přijel, v přední části na moment ztichlo. Divila bych se, kdyby byl Charlie tak nervózní, jak jsem byla já. Potom motor ztichl a práskli dveře. Tři kroky přes trávu, a pak osm ozvěn na dřevěném schodišti. Čtyři další ozvěny stop přes verandu. Pak ticho. Charlie se dvakrát zhluboka nadechl.
Ťuk, ťuk, ťuk.
Nadechla jsem se, mohlo to být naposled. Renesmee uhnízděna hlouběji v mém náručí, schovávala tvář v mých vlasech.
Carlisle odpověděl na klepání. Jeho přetížený výraz se změnil na uvítací jako přepnutím kanálu v televizi.

"Ahoj, Charlie," řekl, přiměřeně rozpačitě. Po tom všem, měli jsme být v Atlantě v Centru pro kontrolu nemocí. Charlie věděl, že byl obelhán.
"Carlisle," pozdravil ho Charlie upjatě. "Kde je Bella?"
"Tady, tati."
Uf! Můj hlas byl špatně. Navíc, použila jsem příli ze svých zásob vzduchu. Rychle jsem doplnila zásoby, vďečna, že Charlieho vůně zatím nenasytila vzduch v místnosti.
Charlieho prázdný výraz mi řekl, jak mimo múj hlas byl. Jeho oči se na mě vykulili a rozšiřovali se.
Četla jsem emoce, které se mu valili po celé tváři.
Šok. Nedůvěra. Bolest. Ztráta. Strach. Hněv. Podezření. Ještě více bolesti.
Ztisla jsem rty. Byla to sranda. Moje nové zuby byly ostřejší proti mé žulové kůži, než byli moje lidské zuby proti mým měkkým lidským rtúm.
"Jsi to ty, Bello?" šeptal.
"Jo." Múj pisklavý hlas mnou škubl. "Ahoj, tati."
Zhluboka se nadechl aby dosáhl rovnováhy.
"Hej, Charlie," pozdravil Jakob ho z rohu. "Jak to jde?"
Charlie se zamračil na Jakoba, otřesený vzpomínkou, a pak zíral na mě dál.
Pomalu Charlie prošel celou místností, dokud nebyl pár stop ode mne. On vrhl jeden vyčítavý pohled na Edwarda, a pak se jeho oči vrátili zpátky ke mně. Teplo jeho těla teplo udíralo proti mně s každým pulsem srdce.
"Bello?" Zeptal se znovu.
Mluvila jsem nižším hlasem, snažíc se udržet zvonění. "Jsem to opravdu já."
Jeho čelisti se sevřeli.
"Je mi to líto, tati," řekla jsem.
"Jsi v pořádku?" dožadoval se.
"Opravdu a skutečně skvělé," slíbila jsem. "Zdravá jako kúň."
Tolik ke kyslíku.
"Jake mi řekl, že to bylo nezbytné .... Že jsi umírala. "Říkal to,jako by jim trochu nevěřil.
Zatvrdila jsem se, soustředěna na Reneesmeinu teplou váhu, opřena o Edwarda jako oporu, zhluboka sem se nadechla.

Charlieova vůně byla plný nápor plamenú, útočících  přímo dolů mým hrdlem. Ale bylo to o tolik víc než bolest. To bylo horké bodnutí touhy, také. Charlie voněl mnohem lahodněji než cokoli co jsem si vůbec kdy představovala. Když byli anonymní turisté, které sme potkali na honu přitažliví, Charlie dvojnásobně sváděl. A on byl jen několik stop daleko, prosakující vábné teplo a vlhkost do suchého vzduchu.

Ale já teď nebyla na lovu. A tohle byl môj otec.
Eduard soucitně zmáčkl má ramena, a Jakub střelil omluvným  pohledem na mě napříč místností.

Pokoušela jsem se posbírat a ignorovat bolest a touhu žízně. Charlie čekal na mou odpověď.

"Jakob říkal pravdu."

"to tě dělá jednim z nich," bručel Charlie.

Doufám, že Charlie mohl navzdory změnám v mé tváři aby si tam přečetl výčitku.

Pod mými vlasy, Renesmee zavětřila jak ji Charlieho vúně zasáhla také. Přitiskla jsem si ji.

Charlie viděl můj úzkostný pohled dolů a následoval ho. ""Oh!," řekl, a celý hněv z jeho tváře opadl, zústal jen otřes vzadu. ""toto je ona. Sirotek ,Jakub řekl, že ho  přijmete."

"má neteř," Edward lhal hladce. Musel se rozhodnout , podobnost mezi Renesmee a ním byla příliš nápadná ignorovaný. Nejlepší říct, že jsou od začátku spřízněni.

"myslel jsem si, že vy jste ztratili vaši rodinu," řekl Charlie, obvinění vracející se do jeho hlasu.

"já jsem ztratil mé rodiče. Můj starší bratr byl adoptovaný, jako já. Já jsem ho po tom nikdy neviděl. Ale soudy mě lokalizovali když on a jeho manželka zemřeli při dopravní nehodě, jejich jediné dítě zústalo opuštěné bez jakékoliv jiné rodiny."

Edward byl v tomto dobrý. Jeho hlas byl vyrovnaný, s právě potřebným  množstvím nevinnosti. Já budu potřebovat praxi abych, to mohla dělat.

Renesmee nakukovala zespodu mých vlasů, znovu čichání. Ostýchavě pohlédla zběžně na Charlieho zespod jejích dlouhých řas, pak se ukryla znovu.

"ona je … ona je, dobře, ona je krásná."

"ano," souhlasil Edward.

"druh velké zodpovědnosti, ačkoli. Vy dva jste právě začali."

"co jsem měl udělat?" " Edward ji lehce přejel prsty po tváři. Viděla jsem ho dotýkat se jejích rtů pro strpení - připomínka. ""mohl byste jí odmítnout?"

"Hmph. Dobře." "zakroutíl hlavou nepřítomně. ""Jake říkal že jí voláze Lochnesska?"

"ne, my ne," jak jsem říkala, můj hlas byl příliš ostrý a pichlavý. ""její jméno je Renesmee."

Charlie přeostril na mě. "vy se ma tohle cítíte? Možná, že Carlisle a Esme mohli -"

"ona je má,"přerušil jsem ho. ""já ji chci."

Charlie se mračil. ""vy se chystáte udělat ze mě tak mladého dědečka?"

Edward se usmíval. ""Carlisle je také dědeček."

Charlie střelil nedůvěřivý letmý pohled na Carlisle, ještě pořád stojícího u hlavního vchodu; vypadal jako Zeusův mladší, lépe vypadající bratr.

Charlie zafrkal a potom se zasmál. ""myslím že to mi pomúže cítit se lépe."  jeho oči zabloudily zpět k Renesmee. ""je na co se dívat." " jeho teplý dech foukal lehce napříč prostorem mezi námi.

Renesmee se naklonila za vůni, chvění mimo mé vlasy a hledící mu poprvé plně do tváře. Charlie lapal po dechu.

Já vědela co vidí. Mé oči -jeho oči -kopírovány přesně do její perfektní tváře.

Charlie začal zrychlené dýchát. Jeho rty se třásly, na rtech jsem mu mohla vidět jak počítá. Počítal zpátky, zkoušející vtěsnat devět měsíců do jednoho. Zkoušející dát si to dohromady, ale neschopen srovnat dúkazy které měl přímo před sebou, nedávalo mu to žádný smysl.

Jakob vstal a přišel poklepat Charlieho po zádech. Naklonil se a šeptal něco v Charliemu do ucha; jen Charlie neví že my všichni můžeme slyšet.

"potřebujte vědět, Charlie. To je OK. Já slibuji."

 

Charlie polykal a pokyvoval. A potom jeho oči planuly jak udělal krok směrem k Edwardovi s pěstmi pevně sevřenými.

"já nechci vědět všechno, ale mám už dost lží!"

"omlouvám se," řekl Edward klidně, "ale vy potřebujete znát veřejný příběh víc než potřebujete znát pravdu. Jestli budete součástí tohoto tajemství, veřejný příběh je ten, který se počítá. Musíte chránit Bellu a Renesmee stejně jako my ostatní. Můžete souhlasit s lžemi pro ně?"

Místnost byla plná soch. Já si překřížila kotníky.

Charlie se rozzlobil a potom se stočil jeho pohled na mě. ""taky jste mě mohli varovat, děcka."

" opravdu by to věci nějak ulehčilo??"

Mračil se, a pak  si klekl na podlaze přede mnou. Já mohla vidět pohyb krve na jeho krku pod kůží. Mohla jsem cítit teplé chvění.

Taky Renesmee mohla. Usmívala se a natáhla jednu růžovou dlaň k němu. Já ji zadržela. Tlačila druhou ruku proti mému krku, žíznivě, kuriozně,  Charlieova tvář v jejích myšlenkách. byl Tam subtilní okraj v zprávě který mi dával jhistotu že perfektně rozuměla Edwardovým slovúm; potvrdila žízeň, ale převyšovalo to v stejné myšlence.

"ouha!," Charlie zalapal po dechu, jeho oči na jejích perfektních zubech. "kolik ji je?"

"Um . . ."

"tři měsíce," řekl Edward, a potom pomalu přidal, "dost, má velikost třiměsíčního dítěte, více nebo méně. Je mladší do jisté míry, více zralší v jiných ohledech."

Velmi vědomě, Renesmee na něj mávla.

Charlie křečovitě zamrkal.

Jakub povzdechl. "řekl jsem vám že je zvláštní, že ano?"

Charlie se ztáhl z kontaktu.

"ó!, no tak, Charlie," Jakub naříkal. ""Já jsem stejná osoba, kterou jsem vždy byl. Jen předstírejte že se dnešní odpoledne nestalo."

Charlieho rty při té vzpomínce zběleli, ale přikývl. „jaký je váš podíl v tomto všem, Jaku?" zeptal se. ""kolik ví Billy? Proč jste zde?" díval se na Jacobovu tvář, která žhla jak zíral na Renesmee.

"dobře, mohu vám říci o tom všechno -Billy ví absolutně všechno -ale to zahrnuje hodně materiálu o vlkodla -"

"Ungh!" " Charlie protestoval, zakrytím uší. ""nevadí."

Jakob se zašklebil."všechno bude ohromný, Charlie. Jen zkusit nevěřit všemu co vidíte."

Můj tatínek mumlal něco nesrozumitelného.

"usilujte o to!" " Emmett náhle zazněl jeho hluboký bas. "jděte aligátoři!"

Jakob a Charlie poskočili. My ostatní zamrzli.

Charlie se vzpamatoval, podíval přes rameno na Emmetta. ""Florida vítězí?"

"jen skóroval první touchdown," potvrdil Emmett. Střelil pohledem v mém směru, zakýval obočím jako darebák ve vaudevilli. "dřív než skóroval někdo tady v okolí."

Já zasyčela. Před Charliem? To překročilo všechny meze.

Ale Charlie narážku nezpozoroval. Ještě jednou se zhluboka nadechl, vcucl vzduch jako by ho zkoušel vtáhnout až dolů k prstům u nohou. Já mu záviděla. Zakymácel se, prošel kolem Jakoba, a napoly vypadl z verandy ""dobře," povzdechl si, "uvidíme jestli si udrží vedení."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(Tejeska, 24. 4. 2010 20:23)

Jo no je to jako anglina čeština a slovenština, ale jsem taky velice ráa, že si to tady můžu přečíst.. Skvělý :-)

jasně máš pravdu

(anonymka , 5. 4. 2010 15:03)

asi tak ale ještě že to tu je čtu to už po 4 když sem ale do děje zažraná tak to ani nevnímam :D

hmmm

(hanka, 8. 3. 2010 18:30)

teda, ja jsem skutecne moc rada, ze si tady muzu tu knizku precist,ale ten text je jako kdyby nekdo zkrizil automaticky prekladac z anglictiny s debilem... :-/ to je neda cist :-/ :-( ......samozrejmne,autorce stranek nic nevycitam!!! cetla sem na zacatku, ze to mas stahle z netu. jenom me mrzi,ze to neni v citelnejsi podobe :-( neber to osobne.