B&E

31. Talentovaná

 
"Jakou roli v tom hrají vlkodlaci?" zeptala se Tanya poté, zírajíc na Jakoba.
Jakob přehovořil dřív než Edward mohl odpovědět. "Pokud Volturiovi nezastaví a nebudou poslouchat o Nessie, myslím Renesmee," sám se opravil, mějíc na paměti, že Tanya nebude rozumět jeho hloupé přezdívce, "my  je zastavíme."
"Velmi statečné, dítě, ale to  by bylo nemožné pro mnohem zkušenější bojovníky, než jste vy."
"Vy nevíte, co dovedeme."
Tanya pokrčila rameny. " je to tvůj vlastní život, zajisté, když ho promarníš je to tvoje volba.."
Jakob bleskl očima po Renesmee-ta byla pořád v náručí Carmen s Kate postávající kolem-a bylo snadné, přečíst v nich touhu.

"Je zvláštní, ta malá," uvažoval Tanya. "je těžké ji odolat."
"Velmi talentovaná rodina," zamumlal Eleazar, jak procházel. Jeho tempo se zvyšovalo, přeletěl od dveří ke Carmen a zpět za sekundu. "Otec čte myšlenky, matka je štít, a pak, cokoli čím nás tohle mimořádné ditě okouzlí.  Zajímalo by mě, jestli existuje jméno pro to, co dovede, nebo je to normální dovednost upířího míšence. Jako kdyby  něco takového vůbec mohlo být považováno za normální! Upíří míšenec, vskutku! "
"Promiňte," Řekl Edward překvapeným hlasem. Nazáhl se a sáhl Eleazarovi na rameno, jak ho cestou míjel. "Co jste právě řekl o moji ženě?"

Eleazar se na Edwarda zvědavě podíval, na moment zapoměl i na své šílené procházeníi. "štít, myslím. Blokuje mně, takže si nemohu být jistý. "

Zírala jsem na Eleazara, moje obočí se ve zmatku svraštilo. Štít? Co myslel tím že ho blokuju? Stále jsem volně hned vedle něj, v žádném případě jsem nebyla defenzivní.

"Štít?" opakoval Edward rozpačitě.
"No tak, Edwarde! Pokud v ní nemúžu číst, pochybuji že ty múžeš. Můžeš slyšet její myšlenky právě teď?" zeptal se Eleazar.
"Ne," zamumlal Edward. "Ale já jsem toho nikdy nebyl schopen. Ani když byla člověk. "
"Nikdy?" zamrkal Eleazar. "Zajímavé. To by ukazovalo spíše na silný latentní talent, jestli se  to tak jasně projevilo ještě před transformací. Nemůžu přes její štít vúbec proniknout, abych se o tom něco dověděl.  její talent je ještě stále syrový- je jen pár měsíců stará. " pohled, který teď věnoval Edwardovi byl téměř podrážděný. "Zřejmě si vúbec neuvědomuje co dělá. Úplně nevědomě. Ironie. Aro mě posílal po celém světě hledat takové anomálie, a vy na ni prostě narazíte náhodou a to si ani neuvědomujete, co máte. "Eleazar potřásl nedůvěřivě hlavou.

Já se zamračila. "O čem to mluvíš? Jak můžu být štít? Co to vúbec znamená?"Všechno, co jsem si dovedla pod tím slovem představit byl směšný oblek ze středověkého brnění.
Eleazar naklonil hlavu na stranu, jak mě zkoumal. "Myslím, že jsme byli příliš puntičkářskí v gardě. V pravdě, kategorizace talentů je subjektivní, chaotický podnik, každý je jedinečný talent, nikdy nevidíte přesně stejnou věc dvakrát. Ale tebe,  Bello, je poměrně snadné zatřídit. Talenty, které jsou čistě defenzivní, které chrání některé aspekty nosiče, jsou vždy nazývané štíty. Už jsi někdy zkoušela své schopnosti? Zablokovat někoho kromě mně a svého partnera?"

Trvalo mi několik vteřin, navzdory tomu jak rychle můj nový mozek pracoval, dát dohromady odpověď.
" funguje to pouze s některými věcmi," řekla jsem mu. "Moje hlava je jakýmsi ... soukromím. Ale nezabránilo to Jasperovi hrát si s mými náladami nebo Alici vidět mou budoucnost. "
"Čistá psychická obrana." Eleazar přikývl pro sebe. "Omezená, ale silná."
"Aro ji neslyšel," zapojil se Edward. "I když byla ještě člověk když ji potkal."
Eleazarovy oči se rozšířily.

"Jane se snažila mi ublížit, ale nemohla," řekla jsem. "Edward si myslí, že mě Demetri nedokáže najít, a že Alec mi  taky nedokáže ublížit. Je to dobře? "
Eleazar, stále zírající, přikývl. "Dost."
"Štít!" Řekl Edward, z jeho tónu vyzařovalo hluboké uspokojení. "Nikdy jsem si nemyslel, že je to takhle. Jediný který jsem kdy potkal byla Renata,  a to, co dovedla, bylo něco úplně jiného. "
Eleazar se pomalu vzpamatoval. "Ano, žádný talent se neprojevuje přesně stejným způsobem, protože nikdo nikdy nemyslí přesně stejným způsobem."
"Kdo je Renata? Co dovedla? "Zeptala jsem se. Renesmee se taky se zájmem nakláněla od Carmen tak, aby viděla přes Kate.
"Renata je Arúv osobní strážce," řekl mi Eleazar. "Velmi praktický druh štítu, velmi silný."
Nejasně jsem si vzpomněla na malý dav upírů postávající poblíž Ara v jeho hrůzostrašné věži, nějací muži, taky ženy. Nemohla jsem si vzpomenout na ženské tváře v nepříjemné, děsivé vzpomínce. Jedna z nich musela být Renata.

"Zajímalo by mě ...," uvažoval Eleazar. "Vidíte, Renata je mocný štít proti fyzickému útoku. Pokud se někdo k ní nebo Arovi přiblíží, ona je vždy blízko vedle něj a každou nepřátelskou situaci, ve které se ocitnou ... odkloní. Kolem ní je síla, která je odpuzuje, i když je téměř nepozorovatelná. Ty jednoduše sama zvolíš jít jiným směrem, než si plánovála, se zmatenou paměti, proč jsi prvně chtěla jít jinudy. Dokáže svúj štít rozprostřít několik metrů od sebe. Také chrání Caia a Marca, když je potřeba, ale Aro je její prioritou.

"Ačkoli co dělá, není ve skutečnosti fyzikální. Stejně jako drtivá většina našich darů, se odehrává v mysli. Zajímalo by mě, kdo by vyhrál, kdyby se snažila udržet zpátky tebe,? "potřásl hlavou. "Nikdy jsem neslyšel že by někdo odstínil Arúv nebo Janin dar"
"Mámo, jsi neobyčejná," řekla mi Renesmee bez jakéhokoli překvapení, jako kdyby  komentovala barvu mojich šatú.

Cítila jsem se dezorientovaně. Neznala jsem svúj dar již předtím? Měla jsem super-sebe-ovládání, které mi umožnilo přeskočit strašlivý první rok po znovuzrození. Upíři mají většinou jen jednu extra schopnost, ne?
Nebo měl na začátku Edward pravdu?  Před tím než Carlisle navrhl, že moje sebeovládání by mohlo být něco extra, Edward si myslel, že moje sebekontrola byl jen dúsledek dobré přípravy-soustředění a postoje, jak prohlásil.

Který z nich měl pravdu? Bylo toho víc co bych mohla umět? A jméno a kategorii, pro to co jsem?
"Múžeš to předvést?" požádala zaujatě Kate.
"Předvést?" Zeptala jsem se.
"Potlač to od sebe," vysvětlila Kate. "Zkus zaštítit někoho vedle sebe."
"Já nevím. Já jsem to nikdy nezkoušela. Nevěděla jsem, že bych mohla. "
"Ach, ty toho nemusíš být schopna," řekla Kate rychle. "Nebe ví, že na tom pracuji již po staletí a jediné co dokážu, je pustit proud přes mou kůži."

Zírala jsem na ni, zmatená.

"Kate má ofenzivní schopnosti," Řekl Edward. "Něco takového, jako je Jane."
Automaticky jsem od Kate Ustoupila, a ona se zasmála.
"Nejsem sadista," ujistila mě,. "Je to prostě něco, co přijde vhod během boje."

Katina slova se vsakovala, počínajíc tvořit spojení v mé mysli. Štítit někoho vedle sebe, tak to řekla. Jako kdyby byl nějaký způsob, jak zahrnout další osobu do  mé podivné, nepředvídatelné tiché hlavy.
Vzpomněla jsem si na Edwarda shrbeného na prastarých kamenech hradní věže Volturiú. Ačkoliv se jednalo o lidskou vzpomínku, bylo to ostřejší, více bolestivé než většina ostatních-jako by to bylo vypáleno do tkáně mého mozku.

Co když jsem mohla zabránit aby se to stalo znova? Co když jsem ho mohla ochránit? Ochránit Renesmee? Co kdyby tam bylamalinkatá jiskřička možnosti, že bych je mohla zaštítit taky?
"Musíte mně naučit co mám dělat!" trvala jsem na svém, bezmyšlenkovitě škubajíc Katinu ruku. "Musíš mi ukázat, jak!"

Kate se vyškubla s mého sevření. "Možná-jestli přestaneš drtit múj okruh."
"Jejda! Omlouvám se! "
"Jsi stíněna, v pořádku," řekla Kate. "Tento krok ti měl dát šok do paže. Necítilas nic? "
"To vskutku nebylo nutné, Kate. Ona ti v žádném případě nechtěla ublížit, " zamručel Edward. Ani jedna z nás mu  nevěnovala pozornost.
"Ne, necítila jsem nic. Dělalas tu věc s elektrickým proudem? "
"Dělala. Hmm. Nikdy jsem se nesetkala s nikým, kdo by to necítil, nesmrtelným, nebo jakýmkoli. "
"Říkala jsi, že ho pustíš? Přes kůži? "
Kate přikývla. "Mám to v dlaních. Něco jako Aro. "
"Nebo Renesmee," zapojil se Edward.
"Ale po hodně dlouhém cvičení, ho dokážu vyzařovat po celém těle." Je to dobrá obrana. Každý, kdo se zkusí mě dotknout dopadne jako člověk, který je byl Tasered. Položí ho to jen na sekundu, ale to stačí. "

Poslouchala jsem Kate jen napoly, moje myšlenky kroužili kolem nápadu, že bych mohla být schopna chránit svou  malou rodinu, pokud bych se naučila být dostatečne rychlá. Já si upřímně přála, abych byla v téhle zaštiťovací věci dobrá stejně, jako jsem byla nějak záhadně dobrá ve všech ostatních aspektech svého upírství. Můj lidský život mě nepřipravil na věci, které se přirozeně staly, a já se nemohla přinutit věřit této schopnosti, že vydrží.
Vypadalo to, jako bych nikdy nechtěla nic tak naléhavě, než toto: abych byla schopna ochránit to, co jsem milovala.
Vzhledem k tomu, že jsem byla tak roztržitý, ani jsem si nevšimla tiché výměny mezi Edwardem a Eleazarem, dokud se nestala hlasitou konverzací.

"Nemúžeš udělat ani jednu výjimku?" požádal Edward.
Porozhlédla jsem se kolem abych našla smysl jeho připomínky a zjistila jsem, že všichni ostatní už upírali zrak na ty dva. Záměrně se k sobě nakláněli, Edwardúv výraz napjatě podezřelý, Eleazar nešťastný a váhající.
"Nechci na ně myslet tímto zpúsobem," řekl Eleazar přes zuby. Byla jsem překvapena, z náhlé změny v atmosféře.
"Jestli máš pravdu-," Eleazar začal znovu.
Edward ho usekl. "Tato myšlenka byla tvoje, ne moje."
"Když mám pravdu ... ani nemůžu pochopit, co by to znamenalo. Změnilo by to vše ve světě který jsme vytvořili. Změnilo by to smysl života. Kterého jsem byl součástí. "
"Tvé záměry byly vždy ty nejlepší, Eleazare."
"Záleželo by na tom? Co jsem udělal? Kolik životů. . ".

Tanya mu položila ruku na rameno v uklidňujícím gestu. "Co jsme zmešklai, můj příteli? Chci vědět, jestli se múžu stotožnit s těmito myšlenkami. Nikdy si neudělal nic co by si zasloužilo takovouhle kritiku sebe sama. "
"Oh neudělal?" zamumlal Eleazar. Pak pokrčil rameny aby setřásl její ruku a dal se opět do procházení, rychleji než dříve.
Tanya ho půl vteřiny sledovala a pak se zaměřila na Edwarda. "Vysvětluj."

Edward přikývl, jak mluvil jeho napjaté oči sledovali Eleazara,. "Snažil se pochopit, proč by nás tak přišlo potrestat tak mnoho Volturiú. Není to obvyklá zpúsob jak věci dělají. Jistě, jsme největší skupina dospělých se kterou jednali, ale v minulosti se jiné skupiny připojily k jejich ochraně, a nikdy nepředstavovali velkou výzvu, navzdory  jejich počtu. Jsme těsněji vázaní, a to je činitel, ale ne obrovský.
"Vzpomínal na jiné trestné výpravy kde byli potrestány skupiny, pro to nebo ono, a uvědomil si v tom vzorec. Byl to vzorec, který  zbytek gardy nikdy nezaznamenal, od té doby co byl Eleazar jediný zústávající přiměřeně inteligentní po Arově boku. Vzorec, který se opakoval pouze každé druhé století nebo tak. "
"Jaký byl tento vzorec?" zeptala se Carmen, sledujíc Eleazara stejně jako Edward.
"Aro se často trestných výprav osobně nezúčastňoval," Řekl Edward. "Ale v minulosti, když Aro chtěl něco konkrétního, nikdy netrvalo dlouho kým se objevili dúkazy prokazující, že táto skupina nebo tamta spáchala neomluvitelný zločin. Starší se rozhodli jít podívat na stráž vykonávající spravedlnost. A pak, jakmile byla skupina téměř zničena, Aro udělil milost, jednomu členu, jehož myšlenky, jak tvrdil, byly zvláště kajícné. Vždy vyšlo najevo, že tahle osoba byla obdařena darem, který Aro obdivoval. Vždy tato osoba dostala místo u stráže. Nadaný upír byl vždy získám více než rychle, vždy byl vděčný za čest. Nebyly zjištěny žádné výjimky. "
"Musí to být těžké, být vybrán," prohodila Kate.
"Ha!" Eleazar zavrčel, stále v pohybu.
"Je jeden z členú stráže," řekl Edward, vysvětlujíc Eleazarovu rozzlobenou reakci. "Její jméno je Chelsea. Má vliv na citové vazby mezi lidmi. Umí tak uvolnit jak zpevnit tyto vazby. Múže zpúsobit, že se někdo cítí Volturiúm zavázán, že jim chce patřit, že jim chce sloužit. . . ".

Eleazar náhle zastavil. "Všichni jsme pochopili, proč byla Chelsea důležitá. V boji, kdybychom mohli uvolnit loajálnost mezi spřátelenými skupinami, můžeme je porazit mnohem snadněji. Pokud bychom mohli citově vzdálit nevinné příslušníky skupiny od vinných, mohlo by být spravedlnosti učiněno zadost bez zbytečné brutality-vinník by mohl být potrestán bez zbytečného rušení, a nevinný by mohl být ušetřen. Jinak bylo nemožné, odvrátit skupinu od boje jako celek. Takže Chelsea by narušila vazby, které je k sobě poutali. Připadalo mi to jako veliká laskavost důkaz o Arově milosti. Měl jsem podezření že Chelsea tesněji svazuje také  naši partu, ale to byla taky dobrá věc. Dělala nás více efektivní. Usnadňovala nám spolužití. "
Tohle mi vyjasnilo staré vzpomínky. Neměla jsem předtím tušení jak je možné, že stráže poslouchají své velitele s takou radostí téměř s milenckou oddaností.
"Jak silný je její dar?" zeptala se Tanya ostrým hlasem. Její upřený pohled se rychle dotkl  každého člena její rodiny.

Eleazar pokrčil rameny. "Byl jsem schopen odjet s Carmen." A pak potřásl hlavu. "Ale cokoli slabší než pouto mezi partnery je v nebezpečí. Alespoň v běžných skupinách. Ačkoli ty maji slabší pouta jak naše rodina. Odříkaní si lidské krve nás činí více civilizované-umožňuje nám formovat opravdová pouta lásky. Pochybuji, že by mohla proměnit naši oddanost, Tanyo. "
Tanya přikývla, zdánlivě uklidněná, zatímco Eleazar pokračoval ve své analýze.
"Mohu se jen domnívat, že dúvod proč se Aro rozhodl přijít osobně a vzít tolik upíru sebou, není trest ale získání," řekl Eleazar. "Potřebuje tady být aby mohl kontrolovat situaci. Ale taky potřebuje celou stráž aby byl chráněn před takhle velkou a obdarovanou skupinou. Na druhé straně, to by nechlo ostatní starší ve Volterre nechráněné. Příliš riskantní-někdo by se mohl pokusit získat výhodu. Tak přijdou všichni. Jak jinak by si mohl být jist, že bude zachován dar, který chce? Musí ho chtít velice naléhavě, "uvažoval Eleazar.

Edwardúv hlas byl tichý jak výdech. "Z toho co jsem viděl v jeho myšlenkách loni na jaře, Aro nikdy nechtěl nic víc, než co chce Alice."
Poklesla mi sanice jak jsem si vzpoměla na strašidelné obrazy v mých dávných představách: Edward a Alice v černých pláštích s krvavě rudýma očima, jejich tváře chladné a vzdálené, stojící jak stíny, Arovy ruce na jejich. ... Viděla Alice nedávno tohle? Viděla jak se Chelsea snaží uvolnit její lásku k nám aby ji připoutala k Arovi a Caiovi a Marcovi?
"Je to to proč Alice odešla?" zeptal jsem se, můj hlas se zlomil u jejího jména.
Edward mi položil ruku na tvář. "Myslím, že musí být. Zabránit Arovi aby získal to co chce ze všeho nejvíc. Udržet svou moc daleko od jeho rukou. "

Slyšela jsem Tanyu a Kate mumlat rozrušenými hlasy a vzpoměla si, že ony o Alici nevědeli.
"Chce taky tebe," zašeptala jsem.
Edward pokrčil rameny, jeho tvář se náhle trochu vyrovanala. "Zdaleka ne tolik. Nemůžu mu dát opravdu nic víc, než už má. A samozřejmě, závisí to na jeho rozhodnutí jakým zpúsobem mně donutí dělat co chce on. Zná mně a ví jak to bude nepříjemné." Sardonicky pozvedl jedno obočí.
Eleazar se zamračil na Edwardovu nenucenost. "On také zná tvé slabé stránky," poukázal Eleazar, a pak se podíval na mě.
"To není nic co bychom museli projednat nyní," Řekl Edward rychle.
Eleazar ignoroval narážku a pokračoval. "Asi chce taky tvou partnerku, a to bez ohledu. Musel být zaujat talentem, který mu dokázal vzdorovat už ve svém lidském vtělení. "

Edwardovi bylo toto téma nepříjemné. Ani jedno se mi nelíbilo. Pokud Aro chtěl, abych udělal něco-nebo nic-všechno, co musel udělat bylo ohrozit Edwarda a já bych mu vyhověla. A obráceně.
Byla smrt, menší hrozbou? Bylo to opravdu chycení z čeho bychom měli mít strach?
Edward změnil téma. "Já si myslím, že Volturiovi na tohle čekali-aby měli záminku. Nemohli vědět, v jaké forme záminka přijde, ale tento plán byl již na světě, když přišla. To je důvod, proč Alice viděla jejich rozhodnutí dřív než to Irina spustila. Rozhodnutí již bylo učiněno, pouze se čekalo na záminku a ospravedlnění."

"Pokud Volturiovi zneužívají důvěru všech nesmrtelných ve hře ..." zamumlala Carmen.
"Záleží na tom?" zeptal se Eleazar. "Kdo by tomu věřil? A i kdyby se nám podařilo ostatní přesvědčit že zneužívají svou moc, jaký by to mělo vliv? Nikdo se proti nim nemůže postavit. "
"Přestože někteří z nás jsou prý dost šílený aby to zkusili," zabručela Kate.
Edward potřásl hlavou. "Vy jste tu jen jako svědci, Kate. Ať už je Arúv cíl kdokoli, nemyslím si, že je připraven pro něj poskvrnit pověst Volturiú. Pokud bychom mohli odstranit jeho argument proti nám, bude nucen opustit nás v míru. "
"Pochopitelně," zamumlala Tanya.
Nikdo nevypadal být přesvědčen. Několik dlouhých minut, nikdo nic neřekl.
Pak jsem zaslechla zvuk pneumatik jedoucích z dálnice po hliněné příjezdové cestě ke Cullenúm.
"Doprdele, Charlie," zabručela jsem. "Možná by se Denalijští mohli nakvartýrovat nahoru kým-"
"Ne," Řekl Edward vzdáleným hlasem. Jeho oči byly vzdálené, bezvýrazně zíral na dveře. "To není tvůj otec." Jeho pohled padl na mě. "Alice nakonec poslala Petra a Charlotte. Čas připravit se na další kolo. "