B&E

33. Padělek

 
"Charlie, pořád ještě jsme v situaci kdy potřebuješ jen vyloženě nezbytné informace.  Vím, že to je více než týden, co jsi viděl Renesmee, ale návštěva teď prostě není dobrý nápad. Co kdybych já přinesla Renesmee k tobě? "
Charlie byl zticha tak dlouho, že jsem hloubala, jestli slyšel mé nervy pod fasádou.
Ale pak zamumlal, "Potřebuji vědět, fuj", a uvědomila jsem si, to byla jen jeho ostražitost před nadpřirozenem, co ho donutilo tak pomalu odpovědět.
"Dobře, dítě," řekl Charlie. "Múžeš ji přinést během dnešního rána? Sue mi přinese oběd. Ona je stejně tak vyděšena mým vařením jako ty když si přijela poprvé. "
Charlie se zasmál a pak povzdechl jako za starých časů.
"Ráno bude perfektní." Čím dříve, tím lépe. Odbíjela jsem ho již příliš dlouho.
"Přijede Jake s vámi?"
Přestože Charlie nevěděl nic o vlkodlačí smečce, nikdo nemohl být nevšímavý vúči vztahu mezi mezi Jacobem a Renesmee.
"Pravděpodobně." Nebyl způsob, jak by si Jakob dobrovolně nechal ujít odpoledne s Renesmee bez krvepijcú.
"Možná bych měl pozvat taky Billy," uvažoval Charlie. "Ale ... hmm. Možná někdy jindy. "

Věnovala jsem mu pozornost jen napúlCharlie-dost na to abych si všimla podivné neochoty v jeho hlase, když hovořil o Billym, ale ne dost na to, abych se obávala čím to asi bylo. Charlie a Billy spolu vyrústali, pokud se mezi nimi něco bylo, mohli si to vyřešit sami. Měal jsem příliš mnoho dalších důležitých věcí, kterými jsem byla posedlá.
"Uvidíme se za pár," řekla jsem mu, a zavěsila.
Tento výlet byl asi více, než jen ochrana mého otce před sedmadvaceti zvláštně podobnými upíry, kteří všichni měli přísahat, že nezabijí nikoho v okruhu 300 mil, ale přesto ... Je zřejmé, že žádná lidská bytost by se neměla dostat kamkoliv k této skupině. To byla omluva kterou jsem dala Edwardovi: brala jsem Renesmee k Charliemu, takže se on nerozhodne přijít sem. Byl to dobrý důvod odchodu z domu, ale vůbec ne můj skutečný.
"Proč si nemůžeme vzít tvé Ferrari?" stěžoval si Jakob, když mě potkal v garáži. Byla jsem již s Renesmee
u Volva.  

Edward šel napřed aby odhalil mé poté auto, musel mít  podezření, nebyla jsem schopna prokázat odpovídající nadšení. Jistě, bylo hezké a rychlé, ale já ráda běžela.
"Příliš nápadné," odpověděla jsem. "Můžeme jít pěšky, ale pak by Charlie vyšiloval."
Jakob reptal, ale sedl na přední sedadlo. Renesmee vyšplhal z mého klína k němu.
"Jak se máš?" Zeptala jsem se ho, jak jsem vytáhla z garáže.
"Jak asi myslíš?" zeptal se Jakob kousavě. "Jsem nemocný ze všech těchto čpavých pijavic." Viděl múj výraz promluvil dřív, než jsem mohla odpovědět. "Jo, já vím, já vím. Jsou to dobrý kluci, jsou tady aby pomohli, jsou tady aby nás všechny zachránili. Etcetera, etcetera. Říkej si co chceš, já si pořád myslím, že Dracula jedna a Dracula Dva jsou plíživá-politická linie. "
Musela jsem se usmát. Rumuni tedy nebyli mými oblíbenými hosty. "Nemúžu než s tebou souhlasit."

Renesmee potřásla hlavou, ale neřekla nic, na rozdíl od zbytku nás, shledávala Rumuny zvláštně fascinujícími. Dala si tu námahu a mluvila k nim nahlas, protože se ji nechtěli dotknout. Její otázka byla o jejich neobvyklé kůži, a přestože jsem se bála, že by to mohl být horší, byla jsem ráda že se zeptala. Byl jsem taky zvědavá.
Nezdálo se že by je její zájem rozrušil. Možná trochu rozlítostil.
"My seděli nehybně po velmi dlouhou dobu, dítě," odpověděl Vladimír, spolu se Stefanovým přikyvováním, ale nepokračoval ve Vladimirově větě jako to často dělával. "Rozjímajíc o vlastním božství. Bylo to znamení naši moci, že všechno přišlo k nám. Kořist, diplomaté, kteří se snažili o naši laskavost. Seděli jsme na svých trúnech a pomýšleli na sebe jako na bohy. Dlouho jsme nezaznamenali změnu, téměř zkamenělí. Myslím, že Volturiovi nám udělali laskavost, když spálili naše hrady. Alespoň Stefan a já, jsme přestali nadále kamenět. Nyní se oči Volturiú potahují prašným povlakem, ale naše jsou jasné. Myslím si že nám to dává výhodu, když jim ty jejich budeme chtít vydlabat. "
Po tomto jsme se snažila držet Renesmee od nich dál.

"Jak dlouho budem nakvartýrovaní u Charlieho?" zeptal se Jakob, a přerušil moje myšlenky. Byl viditelně uvolněný, jak jsme opustili dúm a všechny nové spolubydlící. Měla jsem radost, že mě mezi upíry opravdu nepočítal. Byla jsem stále jen Bella.
"Nějakou chvíli určitě“
Tón mého hlasu upoutal jeho pozornost.
"Děje se ještě něco kromě návštěvy tvého otce?"
"Jaku, víš, jak jsi dobrý v ovládání myšlenek kolem Edwardem?"
Pozvedl jedno tlusté černé obočí. "Ano?"
Jen jsem přikývla, střihnouc očima po Renesmee. Hleděla ven z okna, a já nemohla říct, jak moc sledovala naši konverzaci, ale rozhodla jsem se že nebude riskovat tím že bych pokračovala.
Jakob čekal že ještě něco přidám, a pak vystrčil spodní ret, jak přemýšlel o tom málu co jsem řekla.

Jak jsme jeli v tichu, zašilhala jsem přes otravné kontaktní čočky do studeného deště; nebyl dost studený aby z něj byl sníh. Moje oči již nebyly tak upíří jako na začátku-určitě měli blíž k temně načervenale pomerančové než k zářivě purpurové. Brzy budou dost jantarové abych se čoček zbavila. Doufala jsem, že změna Charlieho příliš nerozruší.
Jakob ještě pořád přežvykoval naši okleštěnou konverzaci, když jsme se přjeli k Charliemu. Jak se procházeli skrze padající déšť rychlým lidksým krokem, nemluvili jsme. Můj táta nás čekal, a měl otevřené dveře dřív, než jsem mohla zaklepat.
"Čau, lidi! Vypadá to, jako by to byly roky! Koukni na sebe, Nessie! Pojď k Dědovi! Přísahám žes vyrostla o púl stopy (15 cm). A vypadáš hubeně, Ness. " hleděl na mě. "Nekrmí tě tam?"

"Je to jen rychlý růst," zamumlala jsem. "Ahoj, Sue," zavolala jsem mu přes rameno. Vůně kuřecího masa, rajčat, česneku, sýra šla z kuchyně, k hocikomu jinému by to pravděpodobně vonělo dobře. Taky jsem cítila vúni čerstvých borovic a zatuchlý prach.

Renesmee blískla dúlkami. Nikdy před Charliem nemluvila.
"No, pojďte z té zimy, děti. Kde je můj zeť "?
"Věnuje se přátelúm," řekl Jakob, a pak odfrkl. "Jsi tak šťastný že ses z toho vyvlékl, Charlie. To je všechno, co jsem múžu říct. "
Lehce jsem praštila Jakoba do ledvin, zatímco Charlie se zděsil.
"Au," stěžoval si Jakob tichým dechem; no, já myslela, že jsem ho praštila lehce.
"Vlastně, Charlie, mám nějaké pochůzky co musím oběhat."
Jakob střelil po mě pohledem ale neřekl nic.
"Za svými vánočními nákupy, Bells? Máš už pouze pár dní, to víš. "
"Jo, vánoční nákupy," řekla jsem chabě. Tím se vysvětluje ta zatuchlina. Charlie musel vyndat staré ozdoby.
"Neměj strach, Nessie," šeptal jí do ucha. "Ochráním tě jestli maminka upustí kouli."
Přetočila jsem oči, ale v pravdě, na svátky jsem vúbec nemyslela.
"Oběd je na stole," zavolala z kuchyně Sue. "Pojďte lidi."
"Uvidíme se později, tati," řekla jsem, a vyměnila si rychlý pohled s Jakobem. I kdyby nechtěl pomoci a myslel na tohle poblíž Edwarda, alespoň tam nebylo toho moc o co se podělit. Neměl tušení, co mám za lubem.

Samozřejmě pomyslela jsem si, jak jsem sedala do auta, ne že bych ja o tom měla moc ponětí.
Silnice byli kluzké a tmavé, ale řizení už mi strach nenahánělo. Moje reflexy byly v pohotovosti, a sotva jsem věnovala pozornost silnici. Problém spočíval v udržení rychlosti abych nepoutala pozornost, když jsem měla společnost. Chtěla jsem být hotova s dnešním posláním, abych vyřešila tajemství, abych se dostala zpět k učení životně důležitých úkolů. Naučit se chránit některé, naučit se zabít ostatní.

Byla jsem stále lepší a lepší s mým štítem. Kate již necítila potřebu mě motivovat- nebylo těžké najít důvody abych cítila vztek, teď jsem věděla, že to byl klíč-a tak jsem většinou pracovala se Zafrinou. Byla potěšena mým rozšířením, byla jsem schopna pokrýt téměř deset stop prostoru na více než minutu, i když mě to vyčerpávalo. Dnes ráno, ona se pokoušela zjistit, jestli bych dovedla odtlačit štít z mé mysli úplně. Neviděla jsem v tom smysl, ale Zafrina si myslela, že mě to pomůže posílit, stejně jako cvičení na svaly v břiše a zpět, spíše než jen zbraň. Nakonec, mohli byste vyvinout větší sílu, kdy byly všechny svaly silnější.

Nebyla jsem v tom velmi dobrá. Z řeky v džungli kterou mi ukazovala jsem viděla jenom záblesk.
Ale byli různé způsoby, jak se připravit na to, co přichází, a jen dva týdny zústavali, měla jsem strach, že bych mohla opomenout nejdůležitější. Dneska bych opomenutí napravila.

Měla jsem zapamatovanou vhodnou mapu, a  neměla jsem problém najít cestu k která neexistovala on-line, tu s J. Jenksem. Múj další krok by byl Jason Jenks na jiné adrese, na té kterou mi Alice nedala.
Říct že to nebylo pěkné sousedství by bylo nepostačující. Neméně výrazné ze všech Cullenovic aut bylo na této ulici ještě pořád pobuřující. Můj starý Chevrolet by tady vypadal zdravě. Během svých lidských let, bych měla zamčené dveře a odjela bych tak rychle jak bych se jen odvážila. Teď jsem byla trochu fascinovaná. Snažila jsem se představit si Alici na tomto místě, ať už z jakéhokoli důvodu, a selhala jsem.

Budovy-všechny tři poschodové, všechny úzké, všechny o něco opřené, jako kdyby se klaněli v bombardování deště-byly většinou staré domy rozdělené do několik bytů. Bylo těžké říct, jaká měla být barva v oloupaném nátěru. Všechno bylo vybledlé do odstínů šedé. Několik budov mělo kanceláře na prvním patře: špinavý bar s okny namalovanými na černo; obchúdek s okultní nabídkou s neonovýma rukama a tarotovýma kartama trhaně zářícíma na dveřích, tetovací salon a péče o děti s izolepu slepeným poškozeným předním oknem. Uvnitř žádného z pokojú nesvítili lampy, i když bylo venku dost pochmurně, aby lidé světlo potřebovali. Slyšela jsem tiché mumlání hlasů v dálce, znělo to jako televize.

Kolem bylo několik lidí, kteří si to šinuli deštěm v opačném směru a jeden člověk sedící na plytké verandě úřední laciné advokátní kanceláře, četl mokré noviny a pískal si. Zvuk byl pro okolí příliš veselý.
Byla jsem tak zmatený bezstarostným pískáním, že jsem si nejdřív neuvědomila, že opuštěná budova je přesně na adrese kterou jsem hledala. Na zchátralém místě nebyla žádná čísla,  ale tetovací salon byl jen o dvě čísla dál.
Přibrzdila jsem a na sekundu znehybněla. Dostanu se do této díry tak či onak, ale jak to udělat tak, aniž by si mě pískající všimnul? Mohla bych zaparkovat v další ulici a přijít odzadu ... Na té straně by mohlo být více svědků. Možná střechy? Byli dost tmavý na něco takového?
"Hej, paní," zavolal na mě pískač.
Stáhla jsem dolů okno na straně spolujezdce jako kdybych ho nelyšela.
Muž položil noviny stranou, a jeho oblečení mě teď, když jsem ho viděla překvapilo.  Pod dlouhýma rozedranýma handrama byl moc dobře oblečen. Nebyl vítr, který by mi umožnil cítit pach, ale lesk na jeho tmavě červené košili vypadal jako hedvábí. Jeho černé kudrnaté vlasy byli zašmodrchané a divoké, ale jeho tmavá kůže byla hladká a dokonalá, zuby bílé a rovné. Protiklady.
"Možná byste tady neměli parkovat to auto, paní," řekl. "Nemuselo by být tady až se vrátíte."
"Díky za upozornění," řekla jsem.
Vypla jsem motor a vystoupila. Možná, že můj pískající přítel mi mohl dát odpověď kterou jsem potřebovala rychleji než vloupání a vstup. Otevřela jsem velký šedý deštník- opravdu ne že bych se starala o dlouhý, o dlouhý kašmírový svetr –jež jsem měla na sobě. Bylo to to co by udělal člověk.

Ten člověk zašilhal přes déšť na mou tvář, a pak se jeho oči rozšířily. Polkl, slyšel jsem jak jeho srdce zrychlilo jak jsem se přiblížila.
"Někoho hledám," začala jsem.
"Já jsem někdo" odtušil s úsměvem. "Co pro vás mohu udělat, krásná?"
"Jste J. Jenks?" Zeptala jsem se.
"Aha," řekl a jeho výraz se změnil z očekávání v pochopení. Postavil se a zkoumal mě zúženýma očima. "Proč hledáte J?"
"To je moje věc." Kromě toho jsem neměla ponětí. "Jste J?"
"Ne"
Jstáli jsme čelem k sobě na dlouhý moment, zatímco jeho ostrý zrak běžel nahoru a dolů po perleťové šedém plášti který jsem měla na sobě. Jeho upřený pohled se nakonec dostal k mému obličeji. "Nevypadáte jako obvyklý zákazník."
"Pravděpodobně nejsem obvyklá," připustila jsem. "Ale potřebuju ho vidět co nejdříve."
"Nejsem si jistý, co mám dělat," přiznal.
"Proč mi neřeknete své jméno?"
 zašklebil se. "Max."
"Těší mě, Maxi. A teď, proč mi neřeknete to, co říkaté obvyklým klientúm? "
Jeho škleb přešel v zamračení. "No, obvyklí J-ovi klienti nevypadají jako vy. Takoví jako vy se neobťežují s kancelářemi v centru. Vy prostě jdete rovnou do své oblíbené kanceláře v mrakodrapu. "
Zopakovala jsem druhou adresu, udělajíc se seznamu čísel otázku.
"Jo, to je to místo," řekl, znovu podezřívavěé. "Jakto, že jste nešla tam?"
"Tohle byla adresa, kterou jsem dostala -od velmi spolehlivého zdroje."
"Jestliže jste byla nahoru, nebyla by jste tady."
Našpulila jsem rty. Nikdy jsem nebyla moc dobrá v blafování, ale Alice mi nenechala moc na výběr

 "Možná jsem nahoru nebyla."
Max se zatvářil provinile. "Podívejte se, slečno-"
"Bello."
"Správně. Bello. Koukněte, já potřebuji tuto práci. J mi docela dobře platí za to  že se tady většinou celý den povaluju. Chci vám pomoct, opravdu chci, ale- samozřejmě mluvím hypoteticky, že jo? Nebo neoficiálně, nebo mimo záznam-, ale pokud nechám někoho projít skrz dostane ho to do průšvihu, já mám po práci. Vidíte v čem je můj problém? "
Zamyslela jsem se asi na minutu, kousajíc si rty. "nikdy dříve jste tady neviděl nikoho, jako jsem já? Dobře, tak někoho mého druhu. Moje sestra je mnohem menší než já, a má střapaté tmavě černé vlasy. "
"J zná vaši sestru?"
"Myslím že ano."
Max to chvíli přemýšlel. Usmála jsem se na něj a jeho dech se zasekl. "Řeknu vám, co budu dělat. Zavolám J-ovi a popíšu vás. Ať se rozhodne. "
Co věděl J. Jenks? Bude múj popis pro něj něco znamenat? To byla znepokojující myšlenka.
"Moje příjmení je Cullenová," řekla jsem Maxovi, přemýšlejíc jestli to nebude příliš mnoho informací. Začínala jsem být na Alici naštvaná. Musela jsem být opravdu takhle slepá? Mohla mi dát o jedno nebo dvě slova víc...
"Cullenová, mám to."
Sledovala jsem jak vytáčí, snadno vybírajíc čísla. Dobře, mohla bych zavolat J. Jenksovi sama, pokud toto nebude fungovat.
"Hej J, tady Max. Vím, že na toto číslo prý nemám volat, kromě případu nouze. . . ".
Je tu nějaké nebezpečí? Slyšela jsem slabě z druhého konce.
"No, ne tak docela. Je tady ta dívka, která tě chce vidět. . . ".
Nevidím v tom případ nouze. Proč jsi nepostupoval obvyklým zpúsobem?
"Nepostupoval jsem obvyklým zpúsobem, protože ona obvykle nevypadá-"
Je to odznak?
"Ne-"
Nejsi si tím jist.. Vypadá jako jedna z Kubarevú-?
"Ne-nech mě mluvit, jo? Ona říká, že znáš její sestra, nebo tak něco. "
Nepravděpodobné. Jak vypadá?
"Ona vypadá. . . "Jeho oči uznale běželi od mého obličeje k mým botám. "No, ona vypadá jako zpropadená supermodelka, tak vypadá." Usmála jsem se a on na mě mrknul, pak pokračoval. "Houpavé tělo, bledé jako list, tmavě hnědé vlasy skoro do pasu, potřebuje se vyspat-zní něco z toho povědomě?"
Ne, nezní. Nejsem rád, že necháš svoji slabost pro hezké ženy přerušit -
"Jo, tak jsem zelenáč pro ty hezké, co je na tom? Omlouvám se že jsem tě obtěžoval, vole. Prostě na to zapomeň. "
"Jméno:" zašeptala jsem.
"Oh pravda. Počkej, "řekl Max. "Ona říká, že její jméno je Bella Cullenová. Pomůže to? "
Zústalo mrtvé ticho a pak se hlas na druhém konci byl náhle rozkřičel, přičemž použil mnoho slov které často mimo zastávek kamionistú neslyšíte. Maxúv celý výraz se změnil, všechen humor zmizel a jeho rty zbledli.
"Protože ses neptal!" Křičel Max zpátky, zpanikařil.
Další pauza, jak se J sbíral.
Krásná a bledá? Zeptal se J trošičku klidnější.
"Řekl jsem to, ne?"
Krásná a bledá? Co tento člověk věděl o upírech? Byl sám jedním z nás? Nebyla jsem připravena na tento druh konfrontace. Zaskřípala jsem zubama. Alice, do čeho jsi mě to dostala?

Max čekal asi minutu přes další salvu křičených urážek a instrukcí a pak blýskl po mě očima, které byly téměř vyděšené. "Ale ty sse setkáváč s klienty z centra pouze ve Čtvrtek-jo, jo! Mám to. "sklopil telefon.
"Chce mě vidět?" Ptala jsem se zářivě.
Max zlostně hleděl. "Mohla jste mi říct, že jste byla přednostný klient."
"Já nevěděla, že jsem."
"Myslel jsem, že byste mohla být policajt," připustil. "Myslím, nevypadáte jako policajt. Ale jednáte zvláštním zpúsobem, krásné. "
Pokrčil rameny.
"Drogový kartel?" Hádal.
"Kdo, já?" Zeptala jsem se.
"Jo. Nebo váš přítel, nebo co. "
"Ne, promiňte. Nejsem opravdu fanda do drog, a ani můj manžel. Stačí říct ne a tak. "
Maxovi se zasekl dech. " Vdaná. Nelze dát si pauzu. "
usmála jsem se.
"Mafie"?
"Ne."
"Pašování diamantú?"
"Prosím! Tohle je ten typ lidí, s nimiž jednáte obvykle, Maxi? Možná potřebujete novou práci. "
Musela jsem přiznat, že jsem si to maličko užívala. Nebyla jsem moc ve styku s lidma kromě Charlieho a Sue. Bylo zábavné sledovat ho jak se kroutí. Také jsem byla potěšena tím, jak snadné bylo nezabít ho.
"Vy jste se zapletla do něčeho velkého. A špatného, "prohlásil uvažujíc.
"takhle to opravdu není."
"To je to, co všichni říkají. Ale kdo jiný potřebuje papíry? Nebo kdo jiný si může dovolit zaplatit J-ovy ceny, měl bych říct. Nikdo mého postavení, tak jako tak, "řekl, a pak opět zamumlal slovo vdaná.
On mi dal zcela novou e-mailovou adresu se základními směry, a pak pozoroval múj odjezd s podezřívavýma, lítostivýma očima.

V tomto bodě, jsem byla připravena na téměř cokoli- nějaké hi-tech doupě James Bondovského zloducha by bylo vhodné.  Tak jsem myslela, že Max mi musel dát špatnou adresu jako test. Nebo možná to bylo podzemní doupě, velmi obvykle pod středovým pásem úmistněné naproti lesnatým kopcúm v hezké rodinné čtvrti.
Zatáhla jsem na volné místo a vzhlédla na vkusně nenápadné znamení, kde stálo JASON SCOTT, advokát.

 
Kancelář uvnitř byla béžové s celerově zeleným nádechem, neškodná a nenápadná. Nebyla tady ani stopa upíří vúně, a to mi pomohlo uvolnit se. Nic než neznámý člověk. A cela pro podezřelé byla zasazena do zdi, a dost nezajímavá blond recepční seděla za stolem.
"Ahoj," pozdravila mě. "Jak vám mohu pomoci?"
"Já jsem tady abych se setkala s panem Scottem."
"Máte domluvenou schůzku?"
"Ne tak docela."
Trochu se uculila. "Pak by to mohlo nějaký čas trvat6

„Proč jsi zatím nesednete, zatímco já-"
April! Požadující mužský hlas zavřeštěl z telefonu na jejím stolu. Očekávám paní Cullenovou zakrátko.
Pousmála jsem se a ukázala na sebe.
Pošlete jí okamžitě. Chápete to? Já se nestarám, co to přeruší.
Mohla jsem slyšet něco jiného v jeho hlasu kromě netrpělivosti. Stres. Nervy.
"Právě přijela," řekla April, jakmile mohla mluvit.
Co? Pošlete jí! Na co čekáte?
"Hned to bude, pane Scotte!" Vstala, třepotajíc rukama jako mně vedla cesta dolů krátkou chodbou, nabízejíc mi kávu nebo čaj, nebo cokoliv jiného, co bych chtěla.
"Jsme tady," řekla, když mě uvedla do mocenské kanceláře, vybavené těžkým dřevěným stolem a falešnou zdí.
" Zavři za sebou dveře," nařídil chraplavý tenor.
Zkoumala jsem muže za stolem, přičemž April se dala na bezhlavý ústup. Byl nízký a plešatící, pravděpodobně asi padesát pět, s břichem. Měl na sobě červenou hedvábnou kravatu s modro-bílou-pruhovanou košilí a jeho sako v námořnícké modři viselo na křesle. Také se třásl, zbledl na nezdravě těstovitou barvu, na jeho čele se leskl  pot, představila jsem si semeniště vířící hluboko pod zámkem.
J se dal dokupy a vratce se zdvihl ze své židle. Natáhl ruku přes stůl.
"Paní Cullenová. Je mi absolutním potěšením. "
Popošla jsem k němu a jednou mu rukou rychle potřásla. Mírně se lekl mé studené kůže, ale nezdál se být překvapen.
"Pan Jenks. Nebo upřednostňujete Scotta? "
Znovu sebou škubl. "Cokoliv si přejete, Zajisté."
"Co takhle říkejte mi Bella a já vám budu říkat J?"
"Jako staří přátelé," souhlasil, vytírájíc si čelo hedvábným šátkem. Ukázal na židli abych si sedla a taky si sedl. "Musím se zeptat, setkávám se konečně s rozkošnou ženou pana Jaspera?"
Na sekundu jsem to zvažovala. Takže tento člověk znal Jaspera, Alice ne. Znal ho a vypadal taky trochu poděšeně. "Jeho švagrová, ve skutečnosti."
Našpulil rty, jako kdyby byl chtivý pochopit stejně zoufale jako já.
"Věřím, že pan Jasper je v dobrém zdravotním stavu?" Zeptal se opatrně.
"Jsem si jistá, že jeho zdraví je výborné. Právě teď je na prodloužené dovolené."
Zdálo se že tohle vysvětlilo některé J-ovy zmatky. Přikývl a promnul si prsty. "Jen tak. Měla jste přijít do hlavní kanceláře. Moji asistenti by vás dovedli rovnou ke mně-nemusela by jste projít nepohostinnými kanály. "
Jen jsem přikývla. Nebyla jsem si jista, proč mi Alice dala adresu v ghettu.
"Ah, dobře, že jste tady. Co pro vás mohu udělat? "
"Papíry," řekla jsem, snažíc se, aby můj hlas zněl jako že vím o čem mluvím.
"Jistě," souhlasil J. "Mluvíme o  rodném listu, úmrtném listu, řidičském průkazu, pasu, sociálném pojištění ...?"
Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. Dlužím Maxovi velký čas.
A pak můj úsměv opadl. Alice mě sem poslala z nějakého důvodu, a byla jsem si jistá, že to bylo pro ochranu Renesmee. Její poslední dárek pro mne. Jedna věc o které veděla že ji budu potřebovat.

Jediný důvod, proč by Renesmee potřebovala falzifikátora, byl že by utíkala. A jediný důvod, proč by Renesmee utíkala by byla naše prohra.
Pokud bychom Edward a já utíkali s ní, nepotřebovala by tyto dokumenty ihned. Já si byla jistá, že doklady byly něco co Edward věděl jak sehnat, nebo udělat sám, a byla jsem si jistá, že znal způsob, jak uniknout bez nich. Můžeme s ní utíkat tisíce mil. Múžeme se s ní plavit přes oceán.
Abychom ji zachránili.

A všechna to tajemství, abych to udržela v tajnosti před Edwardem. Protože bylo dost možné že co ví on, věděl by taky Aro. Kdybychom prohráli, Aro by jistě získal informace, které nutně potřeboval, ještě než by zničil Edwarda.
Bylo to tak jak jsem si myslela. Nemohli jsme vyhrát. Ale budeme mít štěstí při zabití Demetriho než prohrajeme, když Renesmee bude mít šanci utéct.
Moje tiché srdce bylo v mé hrudi jako balvan –drtivá váha. Všechny mé naděje vybledli jako mlha na sluníčku. Mé oči píchali.

Kdo by tohle chtěl? Charlie? Ale on byl tak bezbranný člověk. A jak bych dostala Renesmee k němu? Nebude nikde poblíž boje. Takže zústává jediná osoba. Nikdo jiný tady opravdu není.

Tohle jsem promyslela tak rychle, že J ani nezaznamenal mou odmlku

"Dva rodné listy, dva pasy, jeden řidičský průkaz," řekl jsem tichým, podrážděným tónem.
Pokud si všiml, že jsem změnila výraz, předstíral že ne.
"Jména?"
"Jakob ... Vlk. A ... Vanessa Vlková. "Nessie se zdála být dobrá přezdívka pro Vanessu. Jakoba přinutí odejít ta  věc s Vlkem.
Jeho pero škrábalo rychle napříč právním blokem. "Prostřední jména?"
"Stačí dát něco všeobecného"
"Pokud tomu dáváte přednost. Věk? "
"Dvacet sedm muž, pět dívka." Jakob by to mohl dokázat. Bylo to zvíře. A při tempu jakým Renesmee rostla, bych raději odhadovala výšku. Mohl by být její nevlastní otec. ...
"Budu potřebovat fotky, pokud dáváte přednost hotovým dokumentům," řekl J, přerušíc moje myšlenky. "Pan Jasper si obvykle přál dokončit je sám. "
No, tím se vysvětluje proč J nevěděl jak vypadá Alice.
"Vydržte," řekla jsem.
Tohle bylo štěstí. Měla jsem několik rodinných fotografií zastrčené v peněžence a jednu perfektní-Jakob držící Renesmee na předních schodech na verandu - pouze měsíc staré. Alice mi je dala jen několik dní před ... Aha. Možná v tom nebylo až tolik štěstí. Alice věděla, že mám ty obrázky. Možná měla nějaké tlumené záblesky že je budu potřebovat, než mi je dala.
"Tady to máte."
J chvíli zkoumal obrázky. "Vaše dcera je vám velice podobná."
Napjala jsem se. "Spíš je podobná svému otci."
"Kterým není tenhle člověk." Dotknul se Jakobova obličeje.
Moje oči se zúžily a na J-ově lesklé hlavě vyskočili nové perličky potu.
"Ne To je velmi blízký přítel rodiny. "
"Odpusťte mi," zamumlal, a pero opět začalo škrábat. "Jak brzy budete potřebovat doklady?"
"Můžu je mít za týden?"
"To je spěšná rychlost. Budeto stát dvakrát tolik, -ale odpusťte mi. Já zapoměl s kým mluvím. "
Je zřejmé, že znal Jaspera.
"Jen mi dejte sumu."
Vypadal že váhá říct to nahlas, i když jsem si byla jistá, že když jednal s Jasperem, musel vědět, že cena nebyla podstatná. Ani s přihlédnutím k nafouklým účtům, které existovali po celém světě s různými jmény Cullenú, po celém domě byl poschovávaný dostatek peněz, který by uživil malou krajinu tak po desetiletí; zpúsobem který mi připomněl jak byla vždycky stovka rybářských háčkú vzadu každé zásuvky v Charlieho domě. Nepochybovala jsem že malý úbytek, který jsem přemístila jako přípravu na dnešek si nikdo ani nevšimne.

 J napsal cenu dolů na spodek právníckého bločku.

Já klidně přikývla. Měla jsem sebou víc než jen tolik. Znova jsem rozepla tašku a odpočítala požadovanou částku-všechno byli bankovky-roztříděné po 5000 dolarových svazcích, takže to bylo v okamžiku.
"Tady."
"Ah, Bello, opravdu mi nemusíte dávat celou částku ihned. Je obvyklé, že si púlku nacháte až do doručení dokumentú. "
Vyčerpaně jsem se pousmála na nervózního muže. "Ale já vám věřím, J. Mimochodem, Dám vám bonus-stejný znovu, když dostanu doklady."
"To není nutné, ujišťuji vás."
"Nedělejte si starosti." Nebylo to, jako bych si to mohla vzít s sebou. "Takže se setkáme tady za týden ve stejnou dobu?"
Věnoval mi bolestný pohled. "Vlastně bych dal přednost tomu, aby se taková transakce dělala v místech, která nesouvisí s mými různými obchody."
"Pochopitelně. Jsem si jista, že jsem to nedělala tak, jak očekáváte. "
"Jsem zvyklý nemít očekávání, pokud jde o rodinu Cullenú." Zapitvořil se a pak rychle poskládal tvář znovu. "Mohli bychom se sejít v osm hodin za týden ode dneška v The Pacifico? Je to na Union Lake a jídlo je výborné. "
"Perfektní." Ne, že bych se k němu připojila na večeři. Skutečně by se mu nelíbilo kdybych to udělala.
Vstala jsem a potřásla znovu jeho rukou. Tentokrát necouvl. Ale zdálo se že má nějakou novou obavu. Jeho ústa byla ztuisnutá záda napjatá.
"Budete mít problémy s termínem?" Zeptala jsem se.
"Cože?" podíval se, vytržen z pozoru při mé otázce. " termín? Aha, ne. Nemějte obavy. Já jistě budu mít vaše dokumenty hotové včas. "

Bylo by hezké mít tady Edward, takže bych věděla, co bylo skutečnou J-ovou obavou. Povzdechla jsem. Udržet tajemství před Edwardem bylo dost zlé, být od něj pryč bylo téměř stejně zlé.
"Pak se uvidíme za týden."